Básně zimy

Zimní slunovrat 2020 - Jarní rovnodennost 2021

Obrazy srdce

Vodopád obrazů čeří hladinu nevyřčeného slova,
z ticha tmy mi do Duše hledí zadumaná sova,
tlak v hlavě, chvění v břiše, tělo se rozpouští,
stojím sám hladový, bez vody, na poušti..
Hledím k nebi, slunce, hvězdy, vše se točí,
rychlostí blesku jak na kolotoči..
Čas se rozpustil a stal se větrem, který čeří hladinu nevyřčeného slova..
A z ticha tmy mi do Duše hledí zadumaná sova..

Ptačí radost

Sypu ptáčkům krmení,
o čem asi oni sní,
sypu ptáčkům semínka,
je jich celá rodinka,
z dálek neslyšně se nesa,
živím tu nejspíš půl lesa,
jsou to neslyšní hosté,
sypu jim zrní snad po sté!

Tajemství

Půjdu po své cestě, uzřím co mě čeká,
jestli radost štěstí, nebo smutku řeka.
Potkám jistě obé, to však dávno vím,
provázet mě bude mého srdce stín.
Půjdu po své cestě, Duše má mne volá,
nemohu už jinak, vidím letět Orla.
Vědomí mé letí rychle ke hvězdám,
osudu se skloním, plně odevzdám..
Z výšek hloubky hledím, do daleka zřím,
jestli všechno ustojím, možná pochopím,
že vše je jedna cesta, pak se propojím.
Vůně dálek láká, vnímám už svůj směr,
tajemství mi říká: "klidně ze mě ber,
pozor ale hochu, to není jen tak,
vzdát se všeho musíš a nic nečekat..."

Síla

Ticho kosmu, hukot hvězd,
zdánlivá netečnost planet,
skrytá zjevná Síla,
jež přesahuje vše co se o ní říká,
vše co jsme schopni vnímat, rozumem pochopit,
jak do bouřících vod oceánu se potopit.
Tisíce dějů odehrávajících se v tuto chvíli,
splétají se v Budoucnost předivem záhadné té síly..
To co bude, dávno už běží..to co bude se děje právě teď.
A Zákon říká Bláznu-tiše to pozoruj a klidně tady seď..

Cesta

Měl jsem hodně iluzí
a měl jsem mnoho strachu,
žil jsem v chlastu šílenství,
uzamčený v hradu,
který jsem si vystavěl na svou obranu,
však v celu jsem ho proměnil, když jen vzpomenu...
Musel jsem se očistit, abych trochu prozřel,
vždyť ve slepotě bláznovství sám sebe jsem pozřel.
A neslyšel hlas Duše své, který nabádal,
bál jsem se všech obtíží, než bych je zdolal.
Musel jsem se očistit krutou bolestí,
uvolnit své okovy a poznat neštěstí,
pak spadly těžké řetězy z mého vědomí
a co se dělo pak, se nikdo nedoví..
Očištěný bolestí šel jsem temnotou,
neměl jsem tam naději, oděn vlastní tmou,
rozložený v prostoru, tam kde času není,
na tisíc malých kousíčků, všechno se to mění,
jak povrch Slunce v plazmatu,
zlo bublá na povrch,
jádro Země magmatu
a Hmotě vládne Duch.
Došel jsem až do míst, kde není naděje,
klečel jsem tam v prachu a prosil anděle,
prosil Duchy živlů ať dají znamení,
však cesta stále stejná, plná kamení..
Musel jsem tam zemřít, života se vzdát,
bych mohl očištěn zase rovně stát.
Všechno jsem to vydržel a znovu se složil,
všeho jsem se vzdal, lásku v osud vložil.
Pak přišel ke mě mocný Druid, světlo v očích měl,
"přede mnou se neschováš", přísným hlasem zněl.
A uviděl to utrpení, všechnu bolest mou
a uviděl, že zemřel jsem a prošel temnotou,
s úctou vzal si moji smrt a život mi dal
a já našel naději, když jsem se jí vzdal.
Prošel jsem tou proměnou, abych pochopil,
jak bláznivě a slepě jsem tady dosud žil.
Teď svůj život měním a nic nečekám,
Síla ke mě přichází, osudu jí dám.
Už nebojím se samoty
a nebojím se vztahu,
už nebojím se radosti
a nebojím se strachu,
už nejsem zamčen v cele a ani ve svém hradu,
však kam se na vás Druidové, kam se na vás hrabu..
Už vnímám světlo Cesty své a půjdu pevně za ním,
děkuji za prožité, s úctou se vám klaním..

Vločka

Vločka tíže kamene vytesaná v čase,
projevená ve hmotě energie záře,
rozpouští se v obrazy dějů prožitých,
vločka k vločce skládá se a tak vzniká sníh.
Rozpustí se jako Duše v čase přeměny,
mocná Síla transformuje vše co jsi byl ty.
Vločka tíže kamene vytesaná v čase,
projevená ve hmotě energie záře,
padá směrem nahoru, přímo ke hvězdám,
míří zpátky k domovu, tou cestou já se dám.

Báseň o kočce

Kočka, stín, sníh, kořist,
myš prchá jak padající list,
klikatí se cesty myší,
však ten lovec všechno slyší,
nehnutě tu sedí..strnulost,
z koncentrace staví si svůj most.
Náhle letí mocným skokem,
jako pijan jedním lokem,
vyprázdní to bytí myšky,
číšník život nese číšky,
další rundu roztáčí,
kočka sněhem skotačí...