BÁSNĚ JARA

Jarní rovnodennost 2021 - ...

Přítomnost

Minulost je mrtvá,
budoucnost je otevřená,
jediný co je, je tady a teď,
života tep,
nádech....

Vraní úplněk

Mávnutí křídel motýla v čistotě a kráse,
vteřina co hodina zpomalená v čase,
dotklo se života, osudu struny,
ta struna zazněla s pomocí Luny..
Krkavec nad hlavou krouží,
směje se tomu co souží,
moudrý to druh na osamělých cestách,
nese mi co našel jsem v zimě ve Tmách,
nese mi to bez špetky sentimentu,
ten nesouzní se Silou elementu,
který tvoří cestu mou,
děkuju mu s úlevou,
vždyť plný jsem smutku i vděčnosti,
vymytá pýcha z kostí, dotýkám se věčnosti,
nad hlavou úplňek Vraní,
vysmívá se mému spaní,
vysmívá se pocitu prázdnoty,
nese mi poselství z temnoty,
abych nezapomněl, co jsem prožil,
že jsem se už znovu složil,
tak s pokorou v tom měsíčním svitu,
pálím oběť Duchům za posvátného ritu,
s pevnou vírou v moudrost žití,
poddávám se síle Bytí,
sova ze tmy volající,
světlo v Duši hledající..
Východ Slunce už se blíží,
nechám vodě co mě tíží,
mnohé se mi vyjasní,
usmívám se potají,
však cesta těžká teď mě čeká,
tento rok je pro mě Řeka,
kam zanesou mě křídla Orla,
který na mě mocně volá,
kde na podzim se vylodím,
to teď vůbec netuším,
však pevně věřím v moudrost Žití
a poddávám se Síle Bytí..

Životaběh

Dítě se narodí
a občas marodí,
starost a péče,
voda si teče a teče,
nohy se rozběhnou,
hry někdy za hranou,
boje a seče,
voda si teče a teče,
v náruči matku mou,
vystřídám s milenkou,
spřádám své leče,
voda si teče a teče,
svět je tak veliký,
začínám od píky,
čas se jen vleče,
voda si teče a teče,
práce a starosti
a spousta blbostí,
sadař má rýče,
voda si teče a teče,
zahlcen sám sebou,
nevnímám duši svou,
šlapu na svíce,
voda si teče a teče,
chytám se do pastí,
svých vlastních neřestí,
podivné koláče,
voda si teče a teče,
pak léta uběhnou,
ztratil jsem víru svou,
zase ty kolotoče,
voda si teče a teče,
život se vykrádá,
tělo zas rozpadá,
hole a křeče,
voda si teče a teče...
Smrt se mi do očí směje,
co se to tady kurva zas děje...
A voda si teče a teče....

...

Pasti

Slunce, ovce, louka,
koukám na pavouka,
jenž své sítě spřádá,
moucha ho má ráda,
jak nudný by byl život bez pastí,
jak poučný je pád do propasti,
to nejlepší dáš z duše nitra,
pak dočkáš se nového jitra...
Slunce, ovce, louka,
koukám na pavouka,
jenž své sítě spřádá,
moucha ho má ráda...

Most k úsvitu

Ztišil se hluk mých myšlenek a Duše je tak čistá,
jasněji slyším vnitřní hlas, snad pohnu se již z místa,
kde slepotou svou přikován jsem byl,
pak skrze cestu tmou mnohé pochopil,
teď stojím v jednom okamžiku, který trvá věčnost,
na hranici dne a noci a hledím tiše na most,
jež se klene ke svobodě,
musím všechno nechat vodě...
Chodím lesem, vnímám šepot stromů,
nikdy nevěřil bych tomu,
slyším vody dech
a taky zpívat mech...
Pak zavřu oči, vidím plamen Bytí,
oheň jenž mé srdce sytí,
je tak čistý,je tak živý..
K oltáři s pokorou si klekám,
též klaním se všem krásným řekám,
ohněm svého srdce oběť zapálím,
jako Orel s křikem nebem proletím...
Tak stojím v jednom okamžiku, který trvá věčnost,
na hranici dne a noci a hledím tiše na most...

Za nocí...

Když za nocí tiše v sobě bdím,
po cestách Duše své potichu chodím..
Nezažil jsem výzvy větší,
než s klidem hledět do svých očí,
z hlubin moře nevědomí,
skrze clony k probuzení..
Rozpuštěná mysl,
vše co dává smysl,
slyšet Ticho, vidět Tmu,
souznít s Duší do rytmu..
Smíření, souzvuk, dech,
láska, úsměv na tvých rtech,
to všechno tady nech..
A tak za nocí tiše v sobě bdím,
po cestách Duše své potichu chodím..

Vše je v pohybu

Uspávanka

Uspím děti takhle z večera,
ležím s nimi, prostě nádhera,
nikdy nespím,
prodírám se křovím,
otázky kladu sobě,
odpovědi přijdou až v hrobě,
klubko hadů štěká,
pak je všechny vezme Řeka.

Čaro Dějným Ženám

Mlha za úsvitu mluví dávným hlasem,
moudrost vaše jak rosa padá z Nebe na Zem,
vědomé ženy, vy šly jste Cestou za tajemstvím,
duchové studánek, víly luk, les byl vaším hájemstvím,
vnímaly jste ticho přítomnosti,
svit hvězd, okna do věčnosti,
vaše vědomí mým se stává,
za svitu ohňů sen se mi zdává...
Nespoutanost živlů v očích zářící,
bystrost úsudku rozměry času měřící,
tanec, život, kost, radost,
miluji tu nečitelnou divokost...
Nevědomostí pošlapané sněženky,
klaním se vám krásné divoženky..
Modlím se za klid vašich duší Čaro-dějné Ženy..