Slova letící skrze čas a prostor
Čas je jen pojem.... Síla si cestu najde....Co znělo tiše, hlasitě volá...
znovu si vzpomene,
nebo ho Síla,
v nicotu semele..
co bylo rozděleno,
znovu se sloučí..
letící časem,
sedá si potichu,
zase zpět na Zem...
Co bylo skryto,
znovu se odhalí,
nápisy z chrámů,
v mysli se objeví...
roztrháno v čase,
skládá se Silou,
až na podlaze...
Zaplatíš draze..
poryvy větru jdou k věci,
poryvy větru ti šeptají,
co tušíš..co vědí ptáci...
Když oheň zahoří
a je klid před bouří,
Duše tě volá,
ze shora, zdola,
netečná hladina moře,
vědomí je oblak kouře,
to co je na cestách,
uvidíš ve hvězdách...
Démoni i andělé,
sedí hezky pospolu,
vypráví si prožité,
nedochází k rozkolu,
klidná mysl, naslouchám hlubinám,
příběhy své v nich poznávám...
To co je pod vodou a na dně spočívá,
v tichu tmy ukryté, roky nepočítá,
však dávné poznání potichu není,
čeká to na tebe, je čas projevení.
Hledím proti proudu času a slyším ozvěnu svého vlastního hlasu...
Na ničem nelpím, a tak ke mě všechno přichází,
nic se mě nedotýká, a proto jdu životem lehkým krokem,
má mysl je prázdná, a tak vnímám přítomnost,
mohu dělat co se mi zamane, a tak nedělám nic,
jen vnímám a jsem šťastný...
Poznání je cestou bolesti a utrpení,
pocit samoty je mořem, ve kterém plavu,
přesto jsem plný vděčnosti za tu Cestu....
Děkuji..
V temnotě zimy ukuté záměry,
silou jara dostaly rozměry,
letní Slunce v život je uvede,
dozrají na podzim, jak se jim povede?